Svět z bublin.
Publikováno 14.01.2016 v 17:15 v kategorii O životě, přečteno: 167x
Jedna z nejtěžších věcí je s něčím začít. Druhá nejtěžší věc je překonat krizi a pokračovat v tom.
I naší osobní realitu tvoří nespočet bublin. Ty základní mají svojí barvu. Bílá je čistá a bezúhonná, červená šokuje a ochromuje, žlutá upoutává pozornost, zelená navozuje pocit všeobecného klidu, takže člověk může jít dál, modrá uklidňuje, oranžová mate a černá nahání strach. Každý z nás si pod nimi představí to své. Jakým bublinám dáváme přednost je individuální v závislosti na tom, jak myslíme a jak se cítíme. Poletují kolem nás a vzájemně do sebe naráží. Kterákoli nás může pohltit. Záleží jen na nás, kterou se pohltit necháme.
Je zřejmé, že nejhorší je černá bublina. Bublina našeho strachu z čehokoliv. Je jako černá díra, nenasytná a nekonečná. A dnes je doba, kdy se na nás ze všech stran valí negace. Zapnete televizi a "nenáviďte" , sednete si do auta, pustíte rádio a "bojte se" , posloucháte názory starších a zkušenějších a "dávejte si pozor" , chcete mít hezké bydlení "můžete o něj lehce přijít" a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Jistě chápete co se tím snažím říct. Živíme svojí černou bublinu a necháváme ji zbytečně nabobtnávat.
Nedávno se mi do té negativní energie podařilo naplno spadnout a nemohla jsem se dostat ven. A vím, že jsem si za to mohla sama. Naslouchala jsem a živila to zlo odevšad. A pak přišlo období, kdy jsem ztratila veškerou inspiraci a chuť do čehokoli. Když se zdá, že se můza přeci jen dostaví přijde vám zbytečné psát o malichernostech. I přesto, že víte, že nemůžete spasit celej svět se k tomu v myšlenkách stále vracíte a zavrtáváte se hlouběji do beznaděje. Jak z toho ven?
Někdy člověk prostě potřebuje inspirativní kopanec do prdele. Mým kopancem byla legendární věta Marca Aurelia: "Vše co slyšíme je názor, ne fakt. Vše co vidíme je úhel pohledu, ne pravda". Znala jsem tenhle výrok snad odjakživa, ale teď se objevil zčista jasna aby mi otevřel oči, když jsem to nejvíc potřebovala. Nejdůležitější je si vše uvědomit pak se s tím poprat a následně odkopnout. Postupně jsem se z černé bubliny strachu začala vyhrabávat. Někdy je potřeba nechat bolest světa za hlavou a vypnout u článku o životě druhých a vlastně i sebe sama.
Nechte k sobě mluvit jen své srdce, to je totiž váš názor a to je cesta.
Komentáře
Celkem 0 komentářů