Souznění
Publikováno 31.03.2015 v 20:10 v kategorii O ženách, mužích a vztazích, přečteno: 107x
Když začátek vztahu s vaším panem dokonalým zažehne jiskra lásky, je to ta nejeuforičtější věc na světě.
Znáte to, když jeden z vás začne větu a ten druhý ji dokončí. Myslíte na stejné věci, ve stejnou chvíli. Vyměňujete si nekonečně dlouhé pohledy při nichž si navzájem vidíte až do duše.
Plánujete si společnou budoucnost a skutečně si své plány i plníte. Je pro vás drogou na kterou se stáváte závislá. Ale ty účinky netrvají věčně, bohužel. Tak jako drogově závislí potřebuje pořád větší dávku k tomu, aby se uspokojil, vy potřebujete pořád víc od své lásky a to může být problém.
Jednou se stane to, že dosáhnete bodu, kdy zatoužíte, aby to mezi vámi bylo jako na začátku. Tak přirozené.
Už najednou nestačí jeden pohled k tomu, aby jste věděli na co ten druhý myslí, místo toho nastane dlouhé vysvětlování, jak že jste to vlastně myslela a nemyslela a co vlastně po něm chcete a co má vlastně udělat. A vy si říkáte, kam ses mi ztratil?
Kdy se stalo to, že na vaší společné cestě životem jeden z vás uhnul a začal se vzdalovat jiným směrem?
Vybudovali jste si hnízdečko lásky, ve kterém on nakonec zpohodlněl. Dá se tomu vůbec zabránit?
Vaše srdce už jste si navzájem odevzdali, tak jak přivést své duše zase k sobě, aby si opět porozuměli?
Nebo je to opravdu jen úděl ženy chtít to co nemá a to co už má považovat za nedostačující?
Komentáře
Celkem 0 komentářů