Existenční krize.
Publikováno 13.04.2015 v 13:29 v kategorii O životě, přečteno: 268x
Připadá mi divné žít jen tak pro něco.
Já jsem se narodila abych žíla pro všechno!
Několikrát za život člověk dospěje do bodu, kdy si řekne, že je na čase něco změnit....... posunout se někam dál. Ale kam dál? Jaké máme vlastně možnosti? A kdyby jsme je všechny znaly, stáli by jsme o ně vůbec nebo je to tak, že si nějakou prostě musíme vybrat?
Každý hledáme svojí životní cestu, svůj smysl bytí. Akorát si nejsem jistá, že když to najdeme budeme vědět, že je to ono. Kdo nám dá znamení nebo řekne "ano to je tvá cesta"?
Co když vůbec hledat nemusíme, co když po ní už dávno kráčíme, jen si to nemůžeme uvědomit. Hledáme za tím něco složitějšího, nějakou vyšší moc a ani ve snu nás nenapadne, že je to tak prosté.
Cesta není potřeba hledat, ona si nás vybere sama, je jen na nás jaký ji dáme smysl, všichni máme stejné možnosti.
Jak máme "žít" a vědět, že je to tak správně? Každý si pod pojmem "žít" představuje trochu něco jiného. Když někdo o někom řekne, že si neumí užívat život není to vždy tak. Užíváme si ho v rámci svých možností a představ a ty se individuálně liší. Je pravda, že na to vždy nemyslíme a je potřeba si to připomínat. Co vlastně konkrétně znamená užívat si života? Co je pro jednoho odvaz, může druhého nudit. Co je pro jednoho dobrodružství, může být pro druhého bláznovství. Co jeden považuje za extrém, je pro druhého naprosto normální.Každý máme prostě jiný životní smysl.
* Život je příliš rychlý, zavede člověka z nebe do pekla během několika vteřin.
Ale jak je to s naším příběhem dál, když se zamilujeme? Máme každý tu svou cestu, která se jednoho dne jedna s druhou spojí, tak aby jsme jí dali společný smysl a nebo se jen na nějakou dobu linou společně vedle sebe a když se nenaplní, tak se zase rozdělí?
Náš milovaný je naší cestou, ať už je to tak, nebo tak, máte si navzájem něco ukázat, něco se od sebe naučit a buď vás bude naplňovat po zbytek života a nebo vás jen někam nasměruje, posune a zmizí.
Berme to tak, že to tak má být a jaké si to uděláme, takové to taky budeme mít.
* úryvek z knihy Jedenáct minut (Paulo Coelho)
Komentáře
Celkem 0 komentářů